12/12 Prozatím naposledy

Ve dvanáctém díle uzavíráme první sérii rozhovorů s Petrou Markovou pohledem zpět – i dopředu. Co se povedlo, co nevyšlo podle plánu a proč je někdy důležitější začít než uspět hned? Petra otevřeně mluví o vlastních pochybnostech, o síle improvizace i o tom, proč potřebuje připravenost k tomu, aby mohla být autentická.

LK: Dobrý den. Dvanáctý díl Úspěchu beze spěchu, paní Marková. Víte, co to znamená? Zavíráme první sérii. Měli jsme na ni plány – většina z nich dopadla jinak, než jsme čekali.

V jednom z předchozích dílů jsem se vás ptal na fuckupy, na momenty, kdy jste – vašimi slovy – „dostala přes držku“. Takové ty zásadní průšvihy člověk pozná – když přijdete o miliony, víte, že buď požádáte o pomoc, nebo utečete ze země. Ale co ty chvíle, kdy to jenom trochu neklape? Kdy se rozhodujete, jestli pokračovat, nebo to zabalit?

PM: No, zjistila jsem třeba, že moje rétorika už není taková, jak bych si představovala. A nechci napovídat posluchačům, ale některé věci se mi prostě nelíbí. Tak teď přemýšlím, jak s tím pracovat – jak zlepšit řeč, projev, výraz.

LK: Já jsem vám sliboval, že vás budu občas zaskočit. Ne pokaždé se mi to povedlo – dneska asi jo. Skutečně nevíte, co přijde. A možná je to dobře. Chtěli jsme, aby vaše vyprávění bylo inspirací – dnes je i živým příkladem, co dělat, když věci nejdou podle plánu.

PM: No, teď zrovna připraveno moc nemám. Ale zase – některé věci prostě neberu až tak vážně. Nedávno jsem viděla rozhovor s jedním známým hercem – jméno si teď nevybavím – a ten říkal, že kdyby měl něco poradit svému dvacetiletému já, tak hlavně to, aby si ze všeho nedělal takovou hlavu. Po třech měsících rozchodu měl pocit, že je konec světa – a dnes už ani neví, kde ta dívka je.

A tak přemýšlím, jestli se nám to povedlo nebo nepovedlo. Ano, možná jste čekal, že všichni budou sdílet můj příběh, mluvit o něm. To se zatím nestalo. Ale co se povedlo? Přesvědčil jste mě, abych do toho šla – a nebyl jste první, kdo mě k tomu dlouho a opakovaně nabádal. V tom jste byl úspěšný.

LK: A to navzdory tomu, že říkáte, že nejste exhibicionistka.

PM: Nejsem. Jsem spíš introvert. Raději nechávám mluvit výsledky – změny, které vidím u lidí, se kterými pracuju. Ale nakonec jsem si řekla – proč ne? Je to vlastně takový osobní životopis. A nevidím to jako neúspěch. Může to pomoct. Ne všechno musí fungovat hned. Někdy to trvá pět, deset let, než se podnikání rozběhne. Někdy dva roky – a pak se to sesype. Tak to prostě je. Jako ve sportu.

LK: Když už jsme u sportu – připomněl jsem si Aleše Valentu. Skočil jeden geniální skok, zlato, pak už nikdy nic podobného. A co? Splnil si svůj sen. Byl nejlepší na světě. Teď dělá něco jiného – moderuje, žije. A je to v pořádku. Taky umíte vydělávat peníze různě. A já taky. Tady jsme měli jiný záměr: něco předat.

PM: A právě proto možná pořád přemýšlím o videu. Když se poslouchám, slyším spoustu věcí, které bych změnila – výraz, dýchání, intonaci. Kdyby to bylo na videu, lidé by se třeba soustředili míň na to, jak to říkám – a víc na to, co říkám. Ale pak si zas řeknu – proč jsem byla tak neučesaná? Člověk je na sebe přísný.

LK: A i tohle je výstup z komfortní zóny. Pro vás. A zároveň důvod pokračovat.

PM: Myslím, že mám kolem sebe dneska dost dlouhodobých spolupracovníků, kteří v tomhle byznysu opravdu vyrostli. Troufnu si říct, že kdybych jim kdysi nedala příležitost, možná by dnes nebyli tam, kde jsou. Pokud budou mít chuť sdílet své příběhy, určitě je ráda pozvu.

Ale musíme nejdřív vědět, do čeho je vlastně zveme. Jaký bude koncept další série. Zda to zase rozdělíme do dvanácti dílů, nebo zvolíme jiný formát.

LK: A jedna z věcí, které chceme změnit, je způsob natáčení. Ne půlhodina jednou za čas, ale třeba dva dny v kuse – a z toho udělat víc dílů. Je to experiment. Nevíme, jak dlouho vydržíte mluvit.

PM: Vy jste mě zvyklý šokovat, nikdy jste mi neřekl otázku předem. A já prostě nejlíp mluvím k tématu, kterému rozumím a mám ho připravené. Když přednáším, mám propracované prezentace, které už samy vizuálně mluví za mě. Přemýšlím nad nimi, ladím příběhy, hledám atraktivní příklady – a na to se těším.

Zítra mám třeba jednu přednášku a už na ní pracuju čtrnáct dní. Snažím se připravit obsah na míru tomu konkrétnímu publiku. To mi dává jistotu – i vizuálně, i řečově. Takže možná bych příště ocenila, kdybychom si mohli dopředu říct aspoň okruh témat. A třeba zapojit i posluchače. Kdyby nám napsali, co by je zajímalo – v jaké jsou fázi podnikání, co řeší, jak chtějí zlepšit život nebo práci – ráda odpovím.

LK: Ale stejně platí, že ty nejlepší momenty přijdou, když vás někdo zaskočí otázkou. A ty nejlepší nápady vás často napadnou až poté, co skončíte.

PM: To je pravda. Ale i když improvizuju, potřebuji základní rámec. Když se otázky pořád točí okolo podobných témat, vím už, co říct. Tak mi řekněte – jaká témata vlastně očekáváte? Co školím?

LK: Přesně.

PM: Když jsem začínala podnikat, byla jsem úplně nepopsaný list. A protože jsem vstoupila do finančního sektoru, musela jsem se naučit pět zásadních oblastí:

Finance a finanční plánování – Co je to rozumné hospodaření, jak správně spravovat peníze, jak se stát finančně nezávislým. Pravidla jako 10–20–30–40 a podobně.

Obchod – Jak správně obchodovat, jak pracovat s výhodou, užitkem, parametrem. Jak komunikovat, jak se prezentovat – třeba i takové drobnosti jako jak podat vizitku.

Vedení týmu – Nechtěla jsem podnikat sama. Učila jsem se, jak poznat silné a slabé stránky lidí, jak je motivovat, kontrolovat, rozvíjet. Tohle jsou manažerské dovednosti.

Podnikání jako takové – Jak vybrat správnou lokalitu pro kancelář, jak nastavit infrastrukturu, jak řešit daně, odvody, co je potřeba pro fungování firmy.

To všechno jsem se musela naučit a vzdělávám se v tom dodnes. Kromě toho jsem přidala ještě oblast osobnostního rozvoje. Nedávno jsem se třeba přihlásila na výcvik v interpretaci Gallup testů silných stránek, abych mohla lidem lépe ukázat jejich potenciál – co jim dává smysl, jak najít svoje poslání.

LK: Takže za chvíli přijdu, ušetřím si spoustu peněz a vy mi interpretujete můj Gallup.

PM: (smích) Ale nejdřív ho musíte vyplnit. Pak se na to podíváme.

LK: Dobře. A k obsahu – poznamenal jsem si, že pokud přejdeme na formát s obrazem, otevírá to nové možnosti. Doteď jsme spoléhali hlavně na to, že oslovíme lidi, kteří vás znají. Jenže ti už vědí, co říkáte. Potřebujeme, aby vás poznali noví lidé – natolik, aby je zaujalo, co říkáte dál.

PM: Jasně. Netajím se tím, co říkám – ani tady, ani na školeních. Ale chápu, že se to někomu může po čase zdát jako opakování. Proto říkám – pojďme se ptát lidí, co konkrétně je zajímá.

LK: A nakonec – připomeňme si, o co tu celou dobu jde. Název Úspěch beze spěchu není náhoda.

PM: Přesně. Není kam spěchat.